SMTP, IMAP, POP3 a MTA: co je dobré znát před výběrem mail serveru

Motivací k založení vlastního mail serveru může být několik – větší kontrola nad zabezpečením, potřeba privátního prostředí nebo specifického nastavení. Řada výhod soukromého mail serveru ale přináší i určité výzvy. Tak například samotná konfigurace serveru vyžaduje jistou úroveň znalostí, další práci přináší údržba serveru (a to i ze strany hardware, pokud se rozhodnete sáhnout po tzv. on-premise variantě) i jeho monitoring.

Mail servery představují poměrně komplexní systémy, které se skládají z několika komponent, jež zajišťují správnou funkčnost a spolehlivé doručování pošty napříč internetem. Nepostradatelnou součástí mail serveru je MTA (Mail Transport Agent, někdy také Message Transfer Agent), protokoly IMAP nebo POP3 a SMTP, ochrana před spamem a viry a nakonec i mailový klient.

IMAP, POP3 a SMTP: jakou roli hrají v procesu doručování

O to, aby k přenosu zprávy vůbec došlo, se starají 3 typy TCP (Transmission Control Protocol) protokolů – POP3, IMAP a SMTP. Každý má přitom trochu jiné vlastnosti a úkoly.

Primární funkcí SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) protokolu je odesílat zprávy na mail server a předávat zprávy z jednoho mail serveru na druhý (tzv. mail relay), což je nezbytné ve chvíli, kdy odesílatel a příjemce e-mailu nesdílí stejné doménové jméno. Zabezpečená varianta SMTP přes TLS (Transport Layer Security) nebo SSL (Secure Socket Layer) protokol je SMTPS, podobně jako http a https.

IMAP (Internet Message Access Protocol) zase slouží pro přístup ke zprávám uloženým na serveru. IMAP zprávu na serveru uchovává a stáhne ji ve chvíli, kdy o to uživatel požádá prostřednictvím svého mailového klienta. Aktuálně se používá verze 4 tohoto protokolu, proto se někdy objevuje i pod názvem IMAP4.

Protokol POP3 (Post Office Protocol verze 3) plní v podstatě stejnou funkci jako IMAP. Samotné provedení se ale trochu liší. Zatímco IMAP e-maily na serveru uchovává, POP3 je po stažení do mailového klienta ze serveru automaticky odstraní.

Z výše uvedeného vyplývá otázka, kterou si možná někteří při zřizování mail serveru kladou: Použít IMAP nebo POP3? Odpověď jako v řadě případů zní: To záleží… IMAP je sofistikovanější protokol a umožňuje mimo jiné i organizaci zpráv nebo přístup k serveru z více zařízení, což v případě POP3 provádět nelze. Na druhou stranu POP3 jde díky stahování a automatickému mazání zpráv ze serveru používat i offline a navíc šetří místo v úložišti. Většina uživatelů ale dnes sahá po protokolu IMAP, který je rovněž výchozím protokolem pro příjem zpráv u většiny moderních mailových klientů.

Jak fungují a čím se liší nejpopulárnější MTA softwary

Další klíčovou část přenosu elektronické pošty představuje MTA (Mail/Message Transfer Agent). MTA přijímá zprávu od odesílatele, zjišťuje předání DNS serveru pro vyhledání adresáta, případně rovnou doručení zprávy adresátovi. Zjednodušeně tedy MTA software zajišťuje snadný průchod e-mailu přes server.

Hlavní funkce všech dostupných MTA nástrojů je stejná, a tak by se na první pohled mohlo zdát, že moc nezáleží na tom, který se ve finále použije. Přesto i MTA softwary mají určitá omezení, o kterých je dobré dopředu vědět.

Při výběru se v prvé řadě zaměřte na výkonnost MTA nástroje a jeho možnosti konfigurace. Výkonnost prozradí, jak velké objemy e-mailů s jakou rychlostí a latencí budete schopni přijímat a odesílat. Některé MTA softwary umožňují přesně definovat požadavky na parametry odesílání i jejich zpětnou analýzu.

S výkonem jde ruku v ruce konfigurovatelnost, tedy nastavování různých mailových front, povolení ověřování nebo troubleshooting v reálném čase.

Nejoblíbenější MTA – základní přehled vlastností

Ve výsledku také záleží, kolik se rozhodnete do MTA investovat. Zejména v případě open source variant je dobré se dopředu podívat, jak rozsáhlou a udržovanou mají nástroje dokumentaci nebo jaké jsou jejich možnosti podpory, tj. jak aktivní a ochotná pomoct je komunita pracující na projektu.

Jak a kde mail server provozovat?

Dalším zásadním rozhodnutím při zřizování vlastního mail serveru je provoz samotného hardware. Nejjednodušší variantou je provoz e-mailu na vlastní doméně u poskytovatelů této služby, tedy např. Google, AWS nebo Office365. V tomto případě uživatel dostane v podstatě mail server jako službu a nemusí se zabývat správou hardware, konfigurací mail serveru nebo správným zabezpečením či vyhodnocováním spamu.

Řada uživatelů se ale této variantě cíleně vyhýbá, protože se obává o bezpečnost svých dat a preferuje provoz vlastního mail serveru v pravém slova smyslu. Stěžejní výhodou a této varianty je jasný přehled o tom, kde jsou data uchovávána.

Kompletní provoz mail serveru, tedy od běhu hardware až po jeho konfiguraci a údržbu, je komplikovanější a může se dost prodražit, zvláště pak ve chvíli, kdy se přistoupí k provozu hardware in-house.

Server pak navíc častěji podléhá nedostupnosti, má nastavené nesprávné filtrování spamu, nedostatečný monitoring a s tím související potenciální ztrátu dat, což v případě takového komunikačního nástroje, jakým je e-mail, není žádoucí.

Vhodnou alternativou může být provoz hardware u poskytovatele, ať už ve formě VPS, cloudu nebo dedikovaného serveru. Starost o hardware a dostupnost serveru totiž přechází na poskytovatele a uživatel se pak postará o správnou konfiguraci.

V některých případech uživatel nemusí řešit ani zabezpečení serveru nebo starost o DNS. Třeba v MasterDC zajišťujeme v rámci služby managed server zabezpečení SPF, DKIM a DMARC zákazníkům my. Při přechodu z jiného mail serveru provedeme i migraci. Uživatel si už jen nastaví správné směrování u registrátora domény.