Škálovatelnost
Pojmem škálovatelnost je obecně označována schopnost systému dynamicky zvyšovat nebo snižovat své parametry podle aktuálních potřeb. Ve světě IT se s tímto termínem nejčastěji setkáváme v rámci databází a cloud computingu, jehož škálovatelnost je takřka neomezená.
Škálovatelnost se dělí na vertikální a horizontální. Vertikální škálovatelnost se vyznačuje zlepšením kvalitativních vlastností stávajícího zdroje např. přidáním výkonnějšího procesoru nebo paměti s větším úložným prostorem. Úskalí této metody nastává ve výkonu zdrojů (zpravidla serveru), jejichž kapacita je omezená a lze ji navyšovat jen do určitého bodu.
Naopak horizontální škálovatelnost představuje možnost navýšení parametrů systému přidáním nového prvku, a tím pádem dochází k efektivnějšímu rozložení zátěže jednotlivých kapacit. Největší nevýhodou horizontální škálovatelnosti je náročná příprava na realizaci tohoto řešení. Možnost využití horizontální škálovatelnosti je totiž závislá na vývojářích daných systémů, kteří musí zajistit jejich připravenost na paralelní provoz a zpracování požadavků, což je časově i finančně náročné.